Historie betaglukanu
Betaglukan v potravinách
Obilí, kvasnice a houby byly používány člověkem po staletí. Nejen jako výživa, ale i pro kosmetické a léčebné účely. Ale o tom co způsobuje, jak cenné jsou vlastnosti těchto potravin, o tom se nevědělo. Teprve počátkem 20. století objevili vědci nejprve v lišejníku a poté v ječmeni betaglukany.
Velký zájem o betaglukan se zvednul v roce 1984, když bylo prokázáno, že betaglukan izolovaný z ovsa dokáže snižovat hladinu cholesterolu v krvi. V roce 1997 FDA uznala, že denní dávka 3g betaglukanu z ovsa snižuje hladinu nasycených tuků v krvi a redukuje riziko srdečně-cévních onemocnění.
1894 – endotoxin
Zájem o polysacharidy a obzvláště pak glukany má velmi dlouhou historii, během níž byly provedeny mnohé studie a dlouhodobé výzkumy prokazující imunomodulační vlastnosti glukanů. První zmínky pocházejí už z počátku 18. století, kdy bylo prokázáno, že některé infekční nemoci mají současně terapeutický vliv na maligní bujení. Z poloviny 19. století pak pocházejí záznamy o aplikování podobné léčby. V této době se snažil Bush léčit maligní nádory epitelové tkáně akutní streptokokovou infekcí. V roce 1894 zopakoval podobnou terapii americký chirurg Coley. První testovaná látka s imunoregulačními vlastnostmi byla patrně tzv. endotoxin, který pochází z gram-negativních bakterií.
Opravdový příběh betaglukanu začíná v roce 1940
Opravdový příběh betaglukanů ale začal až v roce 1940, kdy doktor Louis Pillemer se svým týmem zkoumal účinky léku s názvem Zymosan (hrubý extrakt ze stěn buněčných kvasinek). K jejich údivu Zymosan dokázal modulovat a potencovat imunitní systém. Zymosan aktivoval imunitní odpověď bez ohledu na druh nepřátelského patogenu – bakterie, plísně, parazity nebo nádory.
Problémem Zymosanu bylo, že šlo o hrubý extrakt a tak obsahoval celý komplex z buněčné stěny kvasinek, včetně proteinů a tuků a měl proto na pacienty negativní vedlejší účinky.
Rok 1960 – výzkumy pokračují
V roce 1960 na jeho práci navázal doktor Nicholas DiLuzio z university v Tulane, New Orleans. Ten zjistil, že látkou odpovědnou za tak výrazně pozitivní účinky Zymosanu na imunitu je Beta-1,3-D-Glucan a podařilo se mu ho izolovat v čisté podobě. Tedy bez negativních vedlejších účinků, které měl Zymosan.
Rok 1975 – betaglukan v léčba rakoviny
Klíčovou roli pak sehrál v roce 1975 tým doktora Petera Mansella z Národního Institutu pro výzkum rakoviny. Čistý betaglukan injekčně aplikovali do uzlin zasažených zhoubnými nádory u devíti pacientů. Nádory vymizely až na nepatrné zbytky během neuvěřitelně krátké doby pěti dní.
Mezitím docházelo k řadě výzkumů také v japonské medicíně, která byla založena na tradiční konzumaci hub (např. shiitake, nameko, maitake). Studie vědeckého týmu vedeného Goro Chiharou prokázaly účinky těchto hub při léčbě rakoviny. Tento tým také jako první dokázal izolovat glukan “lentinan“ z hub shiitake. Betaglukany obsahují i jiné medicinální houby jako např. Reishi.
Za posledních padesát let byly betaglukany podrobeny mnoha studím a výzkumům. Byla provedena celá řada testů na laboratorních i hospodářských zvířatech. Tak se potvrdilo, že imunomodulační aktivita betaglukanů je přítomná v podstatě ve všech živých organizmech a každý živočich, včetně člověka – pokud je vystaven jejich působení – z nich může profitovat pro zlepšení zdraví.
V posledních dvaceti letech se celá řada výzkumů a studií zaměřuje na možnosti použití betaglukanů při léčbě těch nejzávažnějších onemocnění, mezi které z velké většiny patří různé druhy nádorových onemocnění.